Vozíčkář
Čtvrtek v 18:04 | M.T.
Na dlážděném chodníku
hustou mlhou zalitém
jede kdosi na vozíku
v tomto čase nemilém.
Kola hlučně sténají
do ticha a do Nicoty
ona duši nemají
nedostanou trochu úcty.
Vozík stále koroduje
starší než-li celé věky
jeho řidič se jen pohupuje
v kapse hledá svoje léky.
Dečka od slin orosena
vozíčkář jen tupě hledí
obloha je zamlžená
a poločlověk navždy sedí.
Balada pro bulteriéra
12. dubna 2012 v 22:51 | M.T.
Tělo psa - atypická tvář
směje se všem - nechce svatozář
je navždy sám - vyhnanec sfér
je to on - mocný bulteriér.
Na cestě životem s hranatou tváří
běh s krátkou nohou - smutně se tváří
a jeho štěkot jak žalozpěv zní
ikona samoty - i on to ví.
I on to ví - že vypadá jinak
nechce ho ani - smradlavý žebrák
jen já ho chápu - radost z něj mám
jsme navždy spolu - jsme každý sám.
Smějící se zvířata, která boří školy
25. března 2012 v 22:29 | M.T.
Z nicoty všech světů
běží horda děsivá
s úsměvem všech dementů
hle - zvířata prašivá.
Jak z Noemovi archy
by všechna monstra utekla
smějí se a běží v dáli
poušť se strachem roztekla.
A kam to stádo směřuje -
nikdo tohle jistě neví
avšak již se dlouho traduje
že kde je škola - tam se zjeví.
V každém městě - každá škola
bude srovnána se zemí
pak někdo z davu nahlas zvolá:
pryč jsou vzdělávací zařízení!
Loď
21. března 2012 v 16:56 | M.T.
Rozbouřené moře, mlha skrývá déšť
vítr cloumá šedou lodí
slyšet je jen větru šelest
na palubě osoba, kterou vlna pohltí
on volá jen stále do tmy - jméno lodi své.
R:
***
Miluji tě - Miriel
zemřu s tebou - bez tebe
nesnáším tě - Miriel
brzy zmizím - na nebe.
***
Loď je mořem bičována
nemá stěžeň - nemá nic
námořníkem stále milována
žena - nespatří ho nikdy víc
a on volá zas jen do tmy - jméno lodi své.
R:
Jen vzpomíná jak mnoho let
sám se plavil po moři
jak byl s rumem dobrý přítel
a nakonec ho pokořil
a při tom volá ze všech sil - jméno lodi své.
R:
V tom běsnění on spatřuje
siluetu dobře známou
ženu kterou opustil - své svědomí zpytuje
jeho sladká Miriel - s vůní lehce omamnou
na ten přízrak tajemný - volá jménem lodi své.
R:
Démonická vlna - už se k lodi valí
námořník se usmívá
jeho zrak se kalí
a ve víru Maelströmu - mizí jeho loď
ta co nesla její jméno - jméno Miriel...
I
15. února 2012 v 22:17 | M.T.
Prší štěrk -
Po tváři stéká krev -
Proškrabávám se cihelnou zdí
na níž je moje jméno.
Jsem oslepen popelem z cest
mám mokro v botách pracovních
mám prázdno v hlavě rozbité
jsem už dávno mrtvý...
Nikdy jsem neměl vidinu budoucnosti
nikdy jsem se nesmál
vždycky jsem věděl...
a přesto jsem se nezměnil.
Proč?! Sám nevím
snad jsem čekal na lepší den
možná to byl pouhý sen -
nevím - stále nevím.
Vánoční hnus
18. prosince 2011 v 21:07 | M.T.
Vánoční pohoda je velký omyl
záchvaty stresu - každý jak debil
honit se za dárky - strašný to zvyk
pro jeden den - takový povyk.
Peníze nejsou - poslední strom
další les v hajzlu - blbost jak hrom
konečná stanice - chytla ho mrtvice
už nemaj kapra - podříznem zajíce.
Konečně večeře - kapr je mrtvý
všechno je v prdeli - je tu strom umělý
na dárky seru - dost bylo smutku
já si dám ruma a nebo vodku.
Mono
7. prosince 2011 v 22:37 | M.T.
Chodím v kruhu
chodím nikam
vidím mlhu
sám sobě unikám.
Cítím jen prázdno
ve mně nic není
venku je chladno
není to snění?
Nic není nové
nic nemá smysl
všechno je strohé
tupí mou mysl.
Vnímá to někdo
vnímám to já
asi jen těžko
- skutečnost zkurvená.
Opar nad bažinou
15. listopadu 2011 v 20:17 | M.T.
Opar nad bažinou - ten, co po ránu vždy k zemi sedává
ten, co z dálky je tak hustý a přece průsvitá
jak cosi magického, co chladu krásy přidává
ta divotvorná scenérie, ta barva neurčitá.
Plevele stébla ztěžklá záplavou rosy
podzemní bahna tiše bublájící
krajina podzimní se tím obrazem honosí
přál bych si okamžik věčně trvající.
Čekání na smrt
2. listopadu 2011 v 22:18 | M.T.
Každou chvílí jsme my lidé starší
každý okamžik dělá naše kolena vratší
ale přec čekáme boží soud
na možnost po tajemném moři plout.
Neschopnost
2. listopadu 2011 v 22:15 | M.T.
Studená dlažba - krvavá tvář
špinavý a pochroumán sedím u zdi sám
šedé světlo a temná zář
o svůj vzhled se již dávno nestarám.
Prach mě dusí - deprese sžírá
přátelství to vždy pouhou iluzí bylo
blázen je ten - kdo se silnějším vzpírá
kdybych zmizel nic by po mně nezbylo.
Ještě však naděje zde přežívá
ta co v kresbách a temných skorobásních je
i toto neumění mě pohřbívá zaživa
dosud nic neumím - ve všem mě někdo zakryje.
Stále střádám střípky bytí svého
nemluvím - jen hledím skrz
vidím v nich jen člověka neschopného
úspěch - toť nedobytná tvrz.
Hvozd
11. října 2011 v 22:55 | M.T.
Tam, kde všechny cesty končí
tam, kde se den v noc otočí
tam je to místo - temný hvozd
je tak zvláštní - mezi lesy skvost.
Tam přebývají temné síly
a nad ním jsou větrné víry
tam sídlí černá magie
vše uvnitř brzy zabije.
Vězeň III
11. října 2011 v 22:52 | M.T.
Čas již nastal - smrt je zde
náš vězeň kráčí pro odměnu
k provazu se blíží - hle
jeho duše pozná proměnu.
Lano svírá jeho hrdlo
dlouhé ticho už jen zní
tělo sebou k zemi trhlo
a vězeň - už navěky spí...
Krokodýl
26. září 2011 v 16:51 | M.T.
Sluneční brýle a úsměv velký
sedí si na pláži - den je to teplý
popíjí z kokosu - tváří se mile
vždyť je to krokodýl - ty jeden debile!
Hajzlet
26. září 2011 v 16:44 | M.T.
Být či nebýt - o tohle tu nekráčí
lidé s úsměvem a k tomu svěží
ti pochopí mě jenom stěží
vždyť pořád hlavy v klamu máčí.
Jaká hrubost - jaký hrozný žal
mluvit o všem není vlídné
jen nevědomost nás nechává klidné
vystoupil z řady a dav ho ukamenoval.
Můra
15. září 2011 v 18:25 | M.T.
Křídla ztěžklá prachem z cest
útrapy, bezmoc - čirá bezmoc
za každým rohem se skrývá lest
rychlá smrt - jediná pomoc.
Navždy utápí ji černá špína
nezvedne se - vzhůru k nebesům
kdo krutý - toho tvora proklíná
někdo - kdo velí hvězdným tělesům.
Ten hon za smrtí legrační je
jak konec tvorů vyspělých
při tanci s listím rotuje
ta múza z lesů zakletých.
Pes je válka
15. září 2011 v 18:18 | M.T.
Proč prší dolů a ne vzhůru
proč vidím věci a ne vůně
proč kůrovec furt hlodá kůru
proč do mě kope mrtvé slůně?!
Tolik otázek - bez odpovědí
už dávno vím, že jsem já vůl
když spím - vím, že na mě kdosi hledí
pak ráno vstanu - do rány sypu sůl.
Jediný vítěz - tím je zlo
všichni slabí - žádný vzdor
i tak by nějak žíti šlo
však nemůžu - mám nádor.
Sečtělý jsem prý já bůh,
ale k božství ještě velká dálka
řval jsem - až jsem ztratil sluch,
když jsem zjistil, že pes je válka.
Kanál
15. srpna 2011 v 23:51 | M.T.
V podzemí jen hučí sliz
všech hnilob zápach je zde cítit,
tady nezahlédneš ani hmyz
až to poznáš, budeš se hned k zemi klátit.
Rourou srší sraček vlna
hlen na stěnách - i na botech
čistička je hoven plná
černou plíseň mám i na loktech.
Zde každá zvratka, každý hnus
do řeky plave s labutěmi
viděl jsem tam i člověka kus
to je kanál - peklo na Zemi.
Abbadon
8. srpna 2011 v 18:40 | M.T.
Dusot kopyt - jízda bouří
oblaka rudě zbarvená
kostela trosky, z nichž se kouří
a řeka krví zkalená.
Temný kníže - sedm jezdců
vyráží vstříc zkáze víry,
víry v rukou zaslepenců
jak půvabný je zápach síry.
Nemá soka, vládne silou
smrtící on má pohled
kací lidi, jak stromy pilou
ztracen, kdo je na dohled.
Abbadone, pane můj,
já při tobě - ty při mně stůj...
Černá
8. srpna 2011 v 18:33 | M.T.
Na panství, jenž je i ve dne temné
já přebývám a hledám klid
vše co vidím, je víc než černé
pro svěží hudbu jsem již ztratil cit.
Co uviděl jsem - zatratil jsem
vědomost, ta pro mne špínou byla
nic neslyšel jsem - ženu zbil jsem
přec vždy ona o své smrti snila.
Černý svícen
10. července 2011 v 14:08 | M.T.
Za vratkým stolem - tam já sedím
přemýšlím, co napsat dál
v mém životě o štěstí nevím
kdybych mohl, již bych spal.
Lomoz ticha - hledím nikam
svícnem si tu svítím já
ta marnost - tiše vzlykám
kde je radost ztracená?
Co bych řešil bez otázek
jak bych hledal úděl svůj
byl bych humor bez nadsázek
byl bych méně než-li hnuj.
Jak to skončit - když už svítá
v hlavě slyším něčí hlas
ve svícnu svíčka jednolitá
píši - jak jsem ztratil čas.