Září 2012

V sevření zimních trnů

20. září 2012 v 9:37 | M.T.
Na začátku bylo štěstí -
bylo tu jen k tomu, aby smutek nebyl sám
já poddával se neřesti -
teď tupou čepel v ruce mám.

Kolik bolesti a černých slz
skrývá ještě nitro mé
není východ - není nic -
jen tělo mrtvé - zabité.

Zrezlý hřeb co projel srdcem
nemá původ - hořce pálí
po sobě nic nezanechám
odejdu ve zmrzlou dáli.

Čepel která byla tupá
řezala již příliš dlouho
přes smutek a přes krev tmavou
- já osvobodil se...

Temnota už zalila mě
nic necítím - jsem šťastný
šedá záři - odcházím!

Hranatá ruka

20. září 2012 v 9:30 | M.T.
(Na hradbě vystoupí Klaun a Cihla.
Po celou dobu Cihla zarytě mlčí.
Za hradbou jde vidět rozlehlý jehličnatý les)

Klaun: Zdravím, znovu se setkáváme! (natahuje levici směrem k Cihle, když v tom ji rychle odvrátí) Dobře, vím, je to hloupý zvyk. Tuhle jsem se vás chtěl na něco zeptat, ale zrovna jsem to zapomněl...

(Za scénou se ozve skupinový smích)

Klaun: Už vím! (plácne se do čela a usměje se) Jestli vám nevadí, že s vámi mluvím. Tyhle osobní rozhovory každý nesnese, jestli mi rozumíte. (třikrát tleskne)

(Za scénou se ozve skupinový smích)

Klaun: Nedávno jsem mluvil s jedním kulhavým psem, ale ten toho nenamluvil ani z poloviny tolik co vy. Říkal jen něco o blechách a granulích. Moc jsem mu nerozuměl, granule mě neotravují a blechy nejím. Snad jsem ho urazil, chtěl mi totiž povědět nějaké důležité tajemství - začalo však pršet a já odešel. Chtěl jsem vám ještě - ne, díky, nemám hla - opravdu nemám hla - tak dobře, ale jenom trochu. (natáhne ruce a předvádí konzumaci jídla) Doufám, že jednou toho psa ještě potkám...nebo to byla kočka?! Ne, určitě pes - na kočičí ocasy mám silnou alergii. (sundá si klobouk a mrští ho pryč ze scény)

(Za scénou se ozve skupinový smích)

Klaun: Když už jsme u těch psů, nevíte kolik je hodin? (udělá vážný výraz a zkříží ruce)

(Za scénou se opět ozve hlasitý smích a na scénu vybíhá
muž v obleku. Agónický křičí a běží kolem Klauna a Cihly.)

Muž: Zdravíčko! (ukloní se a vrhá se z hradby, jeho šílený křik jde ještě několik vteřin slyšet, pak utichne.)
Klaun: (ohlédne se opačným směrem) Nemám rád lidi, vždycky zbytečně nadělají tolik hluku. (udělá několik pohybů jako slepice a zakvoká) Pozval bych vás na něco k pití, ale nemám peníze. (vytáhne z kapes několik bankovek a vyhodí je do vzduchu) Dobrý den! (otočí se zády k divákům a ukloní se)

(Za scénou se ozve skupinový smích)

Klaun: Už jste toho namluvil dost! (v zápalu vzteku zvedá Klaun Cihlu ze země a s agónickým vřískotem ji háže z hradby, poté se ubírá pryč ze scény, jde však pozpátku. Když už na scéně není nikdo, křik už pomalu není slyšet)

(Světla pohasínají a naposled je slyšet hlasitý skupinový smích)

KONEC