Hranatá ruka

20. září 2012 v 9:30 | M.T.
(Na hradbě vystoupí Klaun a Cihla.
Po celou dobu Cihla zarytě mlčí.
Za hradbou jde vidět rozlehlý jehličnatý les)

Klaun: Zdravím, znovu se setkáváme! (natahuje levici směrem k Cihle, když v tom ji rychle odvrátí) Dobře, vím, je to hloupý zvyk. Tuhle jsem se vás chtěl na něco zeptat, ale zrovna jsem to zapomněl...

(Za scénou se ozve skupinový smích)

Klaun: Už vím! (plácne se do čela a usměje se) Jestli vám nevadí, že s vámi mluvím. Tyhle osobní rozhovory každý nesnese, jestli mi rozumíte. (třikrát tleskne)

(Za scénou se ozve skupinový smích)

Klaun: Nedávno jsem mluvil s jedním kulhavým psem, ale ten toho nenamluvil ani z poloviny tolik co vy. Říkal jen něco o blechách a granulích. Moc jsem mu nerozuměl, granule mě neotravují a blechy nejím. Snad jsem ho urazil, chtěl mi totiž povědět nějaké důležité tajemství - začalo však pršet a já odešel. Chtěl jsem vám ještě - ne, díky, nemám hla - opravdu nemám hla - tak dobře, ale jenom trochu. (natáhne ruce a předvádí konzumaci jídla) Doufám, že jednou toho psa ještě potkám...nebo to byla kočka?! Ne, určitě pes - na kočičí ocasy mám silnou alergii. (sundá si klobouk a mrští ho pryč ze scény)

(Za scénou se ozve skupinový smích)

Klaun: Když už jsme u těch psů, nevíte kolik je hodin? (udělá vážný výraz a zkříží ruce)

(Za scénou se opět ozve hlasitý smích a na scénu vybíhá
muž v obleku. Agónický křičí a běží kolem Klauna a Cihly.)

Muž: Zdravíčko! (ukloní se a vrhá se z hradby, jeho šílený křik jde ještě několik vteřin slyšet, pak utichne.)
Klaun: (ohlédne se opačným směrem) Nemám rád lidi, vždycky zbytečně nadělají tolik hluku. (udělá několik pohybů jako slepice a zakvoká) Pozval bych vás na něco k pití, ale nemám peníze. (vytáhne z kapes několik bankovek a vyhodí je do vzduchu) Dobrý den! (otočí se zády k divákům a ukloní se)

(Za scénou se ozve skupinový smích)

Klaun: Už jste toho namluvil dost! (v zápalu vzteku zvedá Klaun Cihlu ze země a s agónickým vřískotem ji háže z hradby, poté se ubírá pryč ze scény, jde však pozpátku. Když už na scéně není nikdo, křik už pomalu není slyšet)

(Světla pohasínají a naposled je slyšet hlasitý skupinový smích)

KONEC

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama