V sevření zimních trnů

20. září 2012 v 9:37 | M.T.
Na začátku bylo štěstí -
bylo tu jen k tomu, aby smutek nebyl sám
já poddával se neřesti -
teď tupou čepel v ruce mám.

Kolik bolesti a černých slz
skrývá ještě nitro mé
není východ - není nic -
jen tělo mrtvé - zabité.

Zrezlý hřeb co projel srdcem
nemá původ - hořce pálí
po sobě nic nezanechám
odejdu ve zmrzlou dáli.

Čepel která byla tupá
řezala již příliš dlouho
přes smutek a přes krev tmavou
- já osvobodil se...

Temnota už zalila mě
nic necítím - jsem šťastný
šedá záři - odcházím!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Pest Pest | 20. září 2012 v 21:52 | Reagovat

No téda, to jsou mi výtvory. Krása. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama